Královnina smrt
"Netoužím žít déle než můj život a panování budou pro vaše dobro." (Alžběta svému parlamentu, 1601)
Královna vždy věděla že popularita je nestálá věc, a přesto nic neřekla, věděla že ti kteří jsou okolo ní se připravují na dobu kdy zemře. Byla stará a iluze že není rychle padala. Při návštěvě domu jejího dvorního muže musela mít při chůzi do schodů hůl, a přitom co vstupovala do místnosti s parlamentem téměř spadla pod tíhou svých těžkých šatů. Alžběta věděla že stará královna dlouho nemůže poroučet srdcým mladých, kteří čekali na novou krev. V jednu dobu královna také trpěla duševní nevyrovnaností, Nebyla již tou šarmantní, zábavnou a půvabnou královnou jakou jednou byla. Byla paranoidní a stávala se čím dál tím více zatrpklou. Byla také osamělejší a osamělejší jak stále více jejích přátel odcházelo. Nikdy nepochybovala o spravedlivosti rozhodnutí popravy Roberta Devereuxe ale hluboce truchlila nad ztrátou muže kterého milovala a pečovala o něj od dětství. Občas si sedla do tmavé místnosti a naříkala nad jeho mladou a tragickou smrtí.
Na konci zimy roku 1603 se královna cítila nevolně. Chytila rýmu po procházení se venku na studeném větru a dostala bolesti v krku. Lehla si okamžitě na své polštáře v komnatě a nedokázali jí přesvědčit aby svou postel opustila. "Není mi dobře." Prohlašovala a odmítala léky svých doktorů. Doktoři tvrdili že by se přes tuto nemoc dostala pokud by proti ní bojovala ale ona nechtěla. Byla stará, unavená a osamělá. Byla připravena odejít do světa do kterého odešli všichni které milovala. Jak se její kondice zhoršovala zavolali jejího oblíbeného biskupa který se posadil vedle jejího lůžka. Když jí říkal o tom že její stav se zlepší nijak nereagovala ale když jí vyprávěl o nebeských krásách tiskla pevně jeho ruku. V tuto dobu nemohla hovořit a pouze gestikulovala. Každému bylo jasné že královna umírala.
Nakonec upadla do hlubokého spánku a zemřela v březnu 1603